Zmáčkněte F5 a uvidíte náš nový design!

°Nezapomeň na prstíky° (3)

27. září 2010 v 14:00 | °*SEren~ |  Remember me
Je tu zase nový díl REMEMBER Me. Konečně jsou všechny obrázky stejně velké a mělo by to být rychlejší!
Pokud se Vám tenhle komix nelíbí, můžete si přečíst Way to heaven! (minulý článek, pod tímto). Ale klidně se Vám můžou líbit oba! :D
Nedivte se, že jsou tam zezačátku stejné obrázky jako minule. Je to vlasně středa a čtvrtek z pohledu Daphne. A je to docela důležitý díl! Ale ne, zase tak důležitý jako budou další 3.
Abyste tomu rozuměli, měli byste si přečíst minulý díl ○•TADY•○!
↓V CELÉM ČLÁNKU↓

(Středa 18:24)
Zeke mě právě učí na kytaru.
♪♫
Koukám ne něj s otevřenou pusou, div mi ty zuby nevypadnou.
"Zekeu to je úžasný! Jak to děláš?" zeptala jsem se.
"Ale vždyť je to lehký." No jasně, kecy profíka!
"Teď ty." řekl a chtěl mi tu kytaru strčit do rukou.
"Blázníš? Vždyť mi to nejde." vyděsila jsem se a ustoupila o krok dál od toho hnědého nástroje, vydávající podezřele krásné zvuky.
"Ale nech toho, vždyť ti pomůžu." Jasně, to říkáš vždycky. Ale pak skutek utek!
"Ale když ty hraješ tak krásně."řekla jsem, a pak si uvědomila, jak zneužívám mého daru dívat se tímhle pohledem.
"Opravdu?" zeptal se nejistě.
"No to víš, že jo! Kdyby ne, tak tady už dávno nejsem." Byla to pravda. Hudbu moc ráda nemám, ale když je od Zekea je to nádhera.
A tak hrál a já ho poslouchala, když jsem se najednou koukla na hodiny a šla se převléct na cvičení.
Naštěstí si toho ani nevšiml.
"Tak ahoj. Jdu na sebeobranu vrátím se za hodinu."
"Počkej já tě doprovodím. Ať se ti něco nestane."
"Zlato, vždyť už tam chodím půl roku, myslíš, že si z toho nic nepamatuju? A hlavně už jdu pozdě, musim si máknout"
Byl smutný, ale já tam opravdu musela! Byl to slib i předsevzetí.
Když jsem vyšla ven, ještě jsem se rozhýbala a vydala se na dlouhou 5minutovou cestu městem.
Při chůzi, ještě ne moc osvětleným městem, jsem se koukla na noční oblohu a zděsila se. Byl úplněk. Při úplňku se mi vždycky stane něco špatného! A to dost zásadního.
Když jsem došla k tělocvičně potkala jsem Riley.
Teď bych Vám asi měla říct, že nechodím na sebeobranu. Skončila před 3týdny.
Chodím na cvičení s Riley abychom zhubly, protože Riley právě čeká, no dítě ne! Čeká, že jí Robert pořádá o ruku. Kdo by nechtěl před svatbou zhubnout? A já jako nejlepší družička musím taky vypadat dobře.
Když jsme se s Riley pozdravily, pomalu jsme se docouraly dovnitř.
Podložky jsme si už připravily a mohly začít.
"Co to děláš?" zeptala se mě Riley.
"Hádej! Proč necvičíš? Ty budeš nevěsta, to tobě by to mělo slušet!"
"Nějak mě bolí hlava. Z toho všeho. Vždyť víš, balení, zařizování a různé blbiny."
"A z čeho vždyť to všechno platí, zařizuje a balí Rob?!" Asi jsem Vám zapomněla říct taky to, že Riley s Robem jedou zítra na 14dní k moři. Právě tam Riley čeká, že bude konečně něčí snoubenka.
Když Riley konečně začala cvičit, mohla jsem začít přemýšlet o tom, co by se mi mohlo dneska stát. Vymyslela jsem si takových blbostí, až to nebylo možné.
Po cvičení jsem se pomalu, ale bezpečně dostala domů. A šla rovnou za Zekem do obýváku.
Ale nějak mě ani nepřekvapilo, že spal. On takhle usínal celkem často. Třeba v kině. Je to takový divný pocit, když jedete na rande do kina a Váš společník Vám usne na rameni - a samozřejmě trošku chrápe a ruší všechny ostatní.
Bála jsem se vypnout televizi, aby ho ten klid nevyrušil, takže jsem to jenom stáhla na míň.
A šla se osprchovat a vyčistit si zuby.
Když jsem najednou uslyšela otevírání dveří. "Kdo to může být? Zloděj?" Vzala jsem si pro jistotu záchodovou štětku, abych nepřítele flákla do hlavy, ale pak jí zase vrátila, když jsem zjistila, kdo to byl.
Byla to Zeke a koukal se někam do prázdna.
"So fu dělás? Dyt smrsnes"
"Díky Bohu!" řekl a objal mě tak, že jsem se začala dusit kartáčkem a zubní pastu jsem mu plivla pod tričko. Ale to mi bylo jedno - myslím to, že jsem se dusila, né že má zničené svoje oblíbené tričko. (Ale stejně má 2)
Když se osprchoval, šli jsme už do postele, protože bylo půl desáté. Což znamená čtecí půlhodinku.
Když jsem si lehala do postele, začala jsem se radovat z toho, že se mi při dnešním úplňku nic hrozného nestalo. Ale byla to předčasná radost.
Když se mě Zeke zeptal, na to co se mě zeptal, musela jsem se z toho vykroutit. Byla to totiž zásadní a špatná věc!
Dali jsme si pusu a začali si číst.
Druhý den, hned jak Zeke odešel do práce jsem si pozvala Riley.
"Panebože, stará Luttrová?!"zakřenila se Riley při pomyšlení na matku našich kluků.
"Jop."
(Mimochodem úžasné nové slovo. Možná Vás to překvapí, ale znamená to JO)
"A cos mu na to řekla? Doufám, že si se z toho vyvlíkla."
"Právě, že sem neřekla vůbec nic."
"A kdy tam jedete?"
"O víkendu."
"No tak to tě má asi hodně rád, když si myslí, že seš připravená na S. Lutterovou." řekla Riley a zamyšleně pokývala hlavou.
"Tak já teda řeknu, že jo."
"Né, řekni NE!"
"Ale Riley přeci jí - jestli nám to vydrží - někdy musím poznat. A čím dřív, tím líp. Aspoň budu vědět na čem jsem."
Po rozhodnutí, že tam pojedu, mi Riley ještě 2 hodiny povídala o tom, na co si mám dávat pozor a co za žádnou cenu nemám dělat. Byla to dlouhá a vyčerpávající přednáška o ničem.
Povídala mi že si musím mýt ruce před seděním na křesle, že musím mít vypnutý mobil, a taky něco o prstech, netušila jsem o čem to mluví.
Už bylo odpoledne a Riley s Robem odjížděli na letiště. Samozřejmě se u nás ještě zastavili, aby se rozloučili.
Riley ke mně přišla a začala mi říkat něco o "prstíkách".
"Daphne nezapomeň na prstíky!"
"Co jsou prstíky?"
"Dyť sme vo tom mluvili!"
"Tak mi to prosím, ještě jednou vysvětli."
"Na nic za žádnou cenu neukazuj, jasný? Ona ti ty prsty urazí!"
"A jak si přišla na to, že by mi urazila prsty?"
"Vždyť mi je zlomila! 2!"
"Ale…" Nehodlala jsem v téhle nekonečné konverzaci pokračovat. Riley se asi něco zdálo, protože nikdy nic s prsty ani s rukou neměla.
"Je to důležité a taky-"
"Riley! Uletí nám to! Poď už." zavolal Rob nastupující do půjčeného auta.
"Nezapomeň na prstíky" zašeptala Riley a nastoupila do auta.
Ještě nám zamávali a pak zmizeli z dohledu.
Když odjeli zůstali jsem se Zekem sami.
"Co jsou prstíky?" zeptal se.
"Máš na botě brouka." snažila jsem se vyhnout odpovědi a ukázala mu na nohu.
"Prosím, nebudu se zlobit, ať je cokoli."
"Holčičí záležitost, tomu bys nerozuměl."
"A jak jsi se rozhodla?" zeptal se a pohleděl mi dlouze do očí.
"Pojedu, jestli to pořád platí."
"Samozřejmě!" řekl celý šťastný.
"Už se těším." zalhala jsem.
"Uvidíš, že brzy taky někam pojedeme - třeba do Egypta." řekl a políbil mě.
Hodinu po jejich odjezdu jsme si udělali párty. Oslava 14následujících krásných dnů bez Riley a Roba. Znáte lepší důvod k oslavě?




• Jak dopadne návštěva u Selest Lutterové?
• Líbilo?

○ ZA 6,5 KOMENTÁŘŮ BUDE DALŠÍ DÍL!
(7 vypadá blbě a 6,5 je tak akorát!)
(Jak si představujete 6,5 komentářů, to je jen na Vás)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | 27. září 2010 v 16:04 | Reagovat

Doufám že dobře! :)
Nádherný díl! Jako vždycky:D

2 purple-sims purple-sims | Web | 27. září 2010 v 17:17 | Reagovat

pěkné:)

3 Bessi Bessi | Web | 27. září 2010 v 18:05 | Reagovat

v The sims 3 je i měsíc ?? :D

4 Mr.Maik Mr.Maik | Web | 27. září 2010 v 20:04 | Reagovat

Nádherný , ale poněkud dloouhý dílek :D ..

Ps : k té bleskovce .. Mail ti nedám,vžyť si cenu nezasloužím :D měl jsem skoro vše špatně :D

5 Summer Summer | Web | 27. září 2010 v 22:11 | Reagovat

krásný díl :) tenhle komix se mi moc líbí, už se těším na pokračování :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Archiv

NAŠE IKONKY: