Zmáčkněte F5 a uvidíte náš nový design!

Deník

Šok hned po ránu

8. srpna 2011 v 8:08 | Annie
Dneska mě šokla jedna věc. Že se za mě někdo vydal, a nechal zhodnotit komix Bláznivý DJ, který zaprvé není komix můj, ale Gor~my. Za další - proč bych si nechávala zhodnotit komix který není můj a který má pouze tři díly...?!?
Nechápu o co té autorce toho komentáře šlo - o to, aby komix získal hodnocením málo bodů? Nebo...Já opravdu netuším.
Gor~ma je v blogových začátcích, a taky že poslední díl psal někdy minulý rok! A tím se dostávám k další věci → proč nechávat hodnotit komix který je pozastavený!
A i kdyby něco, tak jsem ten komentář já psát nemohla - zaprvé ta ikonka je odlišná od naší a zadruhé jsem v tu dobu byla na dovolené u moře!

Sama si myslím že nemám komixy takové kvality abych je nechávala někde hodnotit...

Aby nedošlo k nedorozuměním - nejsem naštvaná na autorky blogu!

Odjezd

29. července 2011 v 9:15 | Annie
Omlouvám se, že jsem musela dřív ukončit komixový týden, ale v týdnu jsem se dozvěděla že pojedu k moři. Nestihla jsem už nic protože jsem se musela balit. Tak se všem moc omlouvám a snad vám to nahradím až se vrátím! :)
Annie

Plachetnice, aneb táta nás málem zabil

1. července 2011 v 10:00 | Violet
(Tenhle článek jsem dopisovala včera.)
Minulý víkend (10.-12.6.) jsem byla s rodiči, bratrem a dalšíma lidma, který jsem vůbec neznala, na placetnicích.
Odjeli jsme z domova v pátek, ale už ve čtvrtek jsem se snažila onemocnět. (Chodila jsem doma né moc oblečená; na noc jsem si nechávala otevřené okno; ...) No prostě, jsem se snažila aspoň nachladit.
Marně.
Hned, jak jsem uviděla tu příšerně omlácenou a děravou loď, jsem měla sto chutí skočit do vody a už se nevynořit. Ale nakonec jsem to neudělala, protože jsem měla v ruce batoh s 10 knížkami, které jsem musela vrátit do knihovny, protože jsou několikrát rezervované.
A tak jsme vyrazili. Táta se naučil s plachtami když jezdil na serfu, takže si myslel, že už to všechno umí a zvládá.
NEZVLÁDAL.
Do přístaviště, které bylo od začátku plavby asi 5 km, jsme se dostali asi po 3hodinách. Ale možná, že to bylo tím, že vůbec nefoukal vítr. Ale zase jsem přečetla asi 5 kapitol ze tří různých knížek. :D
Když jsme konečně "dopluli" bylo asi 9hodin, takže jsme šli do restaurace (= do nejbližší hospody, která měla venku volné stoly). Jelikož už neměli skoro nic k jídlu, museli jsme si objednat pizzu. Byla dobrá až na ten šíleně sladko-kyselý sýr.

Další den jsme se vydali na plavbu k obrovskému mostu. V cestě nám ale překážel závod v plachtění. Takže jsme různě naráželi do skal, jiných plachetnic, a dokonce na nás začal křičet rybář, že mu plašíme ryby. Odpoledne se ale zvedl velký vítr a málem jsme se párkrát převrhli. Bratr se rozbrečel, mamka křičela na tátu, já se krčila v rohu lodi a snažila se nezvracet, ale táta si to náramně užíval. Tedy až do té doby než jsme mu s mamkou stáhnuli plachty a on musel zapnout motor.
Konečně jsme mohli vystoupit. Byl právě čas na večeři, takže jsme šli zase do té stejné restaurace a já měla ten nejlepší řízek v životě - promiň dědo.
Po večeři jsem napsala na pláž něco sprostého o mé spolužačce a pak jsme se všemi ostatními nasedli na lodě a přejeli na druhou stranu opékat buřty.

Poslední den (díky Bohu!) pršelo, takže jsme dopoledne četli knížky a odpoledne jsme se pomalu doplavili domů.
Hned jak jsem vystoupila z lodě políbila jsem zem, popadla nejvíc věcí, co to šlo a utíkala k autu a odmítala jsem vylézt, dokud jsme nebyli doma.

Jarní prázdniny, aneb katastrofa na "entou"

1. července 2011 v 9:40 | Violet
Tohle je zrovna nedopsaný článek.
Nazdárek, milí čtenáři.
Svoje jarní prázdniny jsem strávila ve slunné Itálii, která vůbec slunná nebyla.

Loučím se...

30. června 2011 v 8:00 | Violet
..., no s Váma ne! :D
Jenom se spolužáky z 1. až 5. třídy. Dneska jdou totiž naposledy do školy a je to tedy i naposledy, kdy je v životě uvidím. (Až na malé výjimky - nikoliv vyjímky - , které jdou buď do tanečních nebo k nám na gymnázium do 1. ročníku.)
Je to dost smutné, protože, a to bych před nikým neřekla, se mi bude stýskat. I po těch kyselých ksichtech, co se jim vytvoří na tváři, když mě uvidí, a dokonce i po jejich nadávkách.

Když jsem se dnes šla podívat na tu rozlučku, která se konala na pozemku školy, nic jsem od toho nečekala. Bohužel jsem se spletla.
Všichni ti tvrdí patnáctiletiletí puperťáci brečeli, jako kdyby krájeli cibuli. A já později toho dne taky.
Nebylo to tím, že by to bylo nějaké dojemné, když četli svoje proslovy a pořád se u toho přeříkávali. Ale všechny dostal konec, kdy už opravdu museli jít domů. To bylo objímání a pus a hlavně breku.
Já se naštěstí přemohla, protože už 4 roky s nimi mám společnou jedině jídelnu, která je pro obě školy.
Až teď si začínám uvědomovat, že už je vážně nikdy neuvidím. Ale naštěstí mám na ně ty nejhezčí vzpomínky a to je to nejdražší. Snad mě pozvou na třídní sraz, ikdyž tomu moc šancí nedávám, protože nemám ten blbej facebook, který, jak jsem si slíbila, si nikdy nezaložím.
No nic, mějte se pěkně a užívejte si prázdniny. ;)

Akce rovnátka je skoro u konce

17. května 2011 v 15:00 | Violet
V pondělí 16.5. jsem se měla zbavit svých rovnátek. Co a jak se stalo, si můžete přečíst v celém článku. Myslím, že se zasmějete mému " velmi šťastnému dnu".

Život je krutý

29. dubna 2011 v 14:00 | Violet
Ti co mě znají, ví, že pocity moc často nevyjadřuji, ale dneska opravdu musím. Omlouvám se, že tohle nemá s blogem nic společného, ale já to prostě musím někam vysypat.
Minulý pátek v odpoledních hodinách umřel někdo, kdo neznamenal hodně jen pro mě nebo mojí rodinu, ale pro celé naše město. Právě teď má pohřeb a vsadím se, že se tam sejde tolik lidí, že se do našeho prťavého kostela nevejdou ani za nic.
Za mlada byl ředitelem našeho polorozpadlého gymnázia a všichni ho měli moc rádi. A on měl rád zase je. Nejsmutnější je ale to, že on vlastně vůbec nikoho neměl. Žádnou rodinu, manželku ani děti. A proto dával svou lásku všem okolo.
Byl to i velký cestovatel. Byl něco jako Cimrman. Všude byl, všechno věděl. Ale oproti němu je Cimrman opradový idiot.
Přesně si pamatuji, jak mi vždycky nosil Kočičí jazýčky (MŇAM!).
Ale teď už není a nikdy nebude. Bohužel u lidí to není stejné jo u psů. "Nekoupíme si nového."

Vždycky na něj budeme vzpomínat.

A teď něco veselejšího:
Určitě jste slyšeli o královské svatbě. Naše třída se na ní dívala o angličtině a musim říct: "To bylo teda něco!" :D
Nejvtipnější bylo, jak princ William své nevěstě asi půl minuty nandaval prstýnek. Naší Kate asi napuchnul prsteníček. :D Pokud můžete, určitě se koukněte na záznam z obřadu.
Toť vše. Užijte si zbytek dne.

Když se Češi z Vidlákova vypraví do Němec

13. prosince 2010 v 14:00 | °*SEren/Violet
(Před)Včerejška jsem se hodně bála, ale nakonec jsem neměla důvod, ba naopak jsem se měla těšit.
Vstávat jsme sice museli už v 5, ale stálo to za to!
 Když jsme se konečně v 5:46 vypravili z domu, museli jsme ještě čekat na sousedku a její o měsíc mladší (než já) dceru. Konečně jsme se dostali k autobusu a mohli nastoupit, ale bylo blbý, že autobus byl dvoupatrový a na nás zbylo místo nahoře - úplně vzadu. Sice si říkáte "A co jí na tom vadí?", ale je to tam fakt blbý. Nahoře je strašné horko, protože vzadu za (NAŠÍ) sedačkou bylo obří topení. A okna? Okna nebyla vůbec otevírací.
Když jsme jeli Tam ušlo to. Většina cestujících spalo, byl klid a hlavně 6 hodin ráno, takže jsem taky usnula.
Konečně jsme dojeli a vystoupili! A pak už to šlo rychle. Jeden obchod za druhým.
Asi Vám to budu muset vysvětlit: Ono je to tak, že v Německu mají všechno o hodně levnější. A proto jsme se rozhodli, že si tam koupíme i šaty do tanečních. Byl to boj, protože nemůžeme mít stejné šaty, takže kdo dřív přišel, ten si je dřív vyzkoušel.
V 1.obchodě jsme koupili M&M (lentilky) , a pak jsme začali vybírat šaty. Po pár minutách došlo i na zkoušení a koupení 1. krásných šatů - samozřejmě pro mě! :D
A pak jsme šli na oběd. Kam jinam než do Mekáče. Sice preferuji KFC, ale to tam nebylo, takže jsme se najedli tam. A k tomuhle "fastfoodu" se váže i jedna z několika vtipných scén:
Sousedka (ta starší) nesla tác s (naštěstí jejich) objednaným jídlem a někdo do ní strčil. Ona sice nespadla, ale její Cola ano. On by to nebyl problém, kdybychom ale nebyli v Německu, kde se mluví německy! A tak došla k nějakému zaměstnanci a snažila se mu naznačit, že potřebuje "hadr". Nejvtipnější ale je, že ona neumí ani pozdravit německy, natož říct ještě takhle těžkou větu, takže pořád mlela "hadr", "Potřebuju hadr" a při tom naznačovala, jak utírá zem. Po pár nezdařených pokusech Němec pochopil a šel to utřít. Toť konec McDonaldové scény.
 Pak jsme vyrazili do TŘÍPATROVÉHO C&A! A třípatrové znamená 4 podlaží! A tam to tedy byl ráj! Zkusila jsem si asi 10 šatů a dvoje z nich mám doma. Ale mladá sousedka (ta co je o měsíc mladší) má jedny šaty úplně stejné a ty druhé má akorát v jiné barvě. Ale zas tak hrozné to není, protože nechodíme stejně. Já chodím na 1. (taneční) a ona na 2. (od 5 a od 8).
A pak už jsme šli jen na Vánoční trhy. A na Vánoční trhy je další super vzpomínka.:
Sousedka junior se rozhodla, že chce jahody v čokoládě, ale na neštěstí poslala matku (susedku starší) ať to dojde koupit. Nějak jí vůbec nedošlo, že ona nemůže nic koupit, protože neví jak. A tak začala řvát na tu prodívající: "JA-HO-DY". Ale my jsme na ní volali "Erdbeere", "Erdbeere", ale ani jedna neslyšela. Nakonec po pár minutách konečně dostala, co chtěla a mohli jsme se vrátit k Autobusu.
A pak už to byla velká nuda. Pouštěli nám nějaké filmy, co dávali nedávno v televizi, ale stejně to všechny rušilo při jejich debatách o tom, co všechno koupili.
Závěr?: V Německu mají krásné šaty a úžasné 3.patrové C&A! A doufám, že se tam příští rok vypravíme znovu! ;)

Návštěva u "upírů"

9. prosince 2010 v 15:00 | °*SEren/Violet
Odběr krve!
Dneska jsme s bratrem museli jít na krev.
    Ani mi to nějak nevadilo, dokud jsem nevešla do té prťavé místnosti, kde byla ta, co mě chce ochudit o mou vzácnou červenou tekutinu. Nejdřív jsem na řadu musela jít pochopitelně já, protože "jsem statečnější"!
    A tak jsem si sedla na židli a čekala až si připraví ty 2 obří zkumavky a jednu malou jehlu. Jenomže jsem musela čekat dál a dýl, protože nešlo přečíst, na co mi mají dělat testy. Konečně to rozluštila s pomocí mé "skvělé" matky a začala přepisovat. Hned, jak jsem viděla její krasopis, začala jsem pochybovat o jejích doktorských znalostech. Přeci jenom doktoři mají psát jak prasata a né líp než učitelky, které učí v 1.třídách.
    Nakonec do mě tu ostrou malou věc zabodla a pár kapiček mé krve si vzala. Ale pořád jí ty zkumavky padaly, takže pár kapek krve přišly vniveč, ale ještě pořád (pro někoho asi smůla) jsem mezi Vámi a snad budu ještě dlouho.
P.S. Prosím nepište nic o designu! Ten tu zatím ještě "není"!  ;D

Já Debil!

28. listopadu 2010 v 13:00 | Violet/°*Seren~ (Málem bez znaků, protože je nemohla najít na starověké klávesnici)

NÉ! :(   :´(

°ŠIPKA NAHORU° To měli být smutní smajlíci! °ŠIPKA NAHORU°
Proč je osud takovej zmetek?

Mánie Annie → soutěže

17. listopadu 2010 v 11:00 | Annie
0.8 Mánie Annie → soutěže
Možná si říkáte : "Ta je ale divná že pořád někde soutěží!" á bych vám na to odpověděla : "No a co, když mě to baví!" :D Možná to nikomu nic neřekne, ale mě prostě baví posílat do každé soutěže jinou simku. Baví mě je vytvářet. Nesoutěžím proto, že bych prostě chtěla vyhrát, ale proto, že mě prostě baví vytvářet různé simky! ;) Rozhodla jsem se, že do dnešního deníku vypíšu soutěže ve kterých už jsem byla a tak! ;)

Mám to! (Po setmění!)

8. listopadu 2010 v 14:00 | °*SEren~/Violet

ÁÁÁÁÁÁÁÁ!

Já mám opravdu Po setmění! Jsem tak šťastná! (Dnes mám 15.narozeniny! Proto jsem ho dastala.)
Určitě tu budou obrázky ze hry a možná i recenze. Jsem vážně šťastná, protože jsem nikdy nedostala sims hned potom, co vyšlo, takže jsem nikdy žádnou (tu recenzi) nedělala.
Je to opradu Boží! A po škole to budu hrát až do večera!

s-i-m-s-day
Průvodkyní mojí recenze bude Mona Down(ová) a její byt v 11.patře toho nejhnusnějšího paneláku v Bridgeportu! :D



Když jsou dneska ty Dušičky

2. listopadu 2010 v 17:50 | °*SEren~/Violet
s-i-m-s-day


U nás v rodině (máma, táta, brácha a někdy i pes) už asi 5 let chodíme pravidelně na hřbitov, ikdyž tam nikoho nemáme. A vždycky máme pytlík plný svíček, abychom je zapálili někomu, kdo žádnou nemá. Ale tenhle rok už tam asi nepůjdeme. Ještě zkusím mamku přesvědčit, že tam musíme jít, ale pochybuji!
 Je mi to líto, hlavně kvůli jedné učitelce, která zemřela v květnu roku 1928, kterou jsem si tak nějak oblíbila. Asi si říkáte, ta je ale divná, jak si může oblíbit skoro 90 let mrtvou úču, ale mě to tak ani nepříjde. Je to taková Dušičková tradice, kterou dodržujeme.
A co děláte obvykle Vy 2.11. - na Památku zesnulých?

20.10. 2010 ve 20:10!

20. října 2010 v 20:10 | Violet
Boží datum!
No není to skvělé?
Ikdyž mě to až děsí!
Není to datum až moc podezdřelé?
Možná, že si tenhle článek si už nikdo nepřečte, protože už nikdo existovat nebude.
KONEC SVĚTA.
Ale nejvíc mě štve, že jestli opravdu svět skončí dneska - 20.10. 2010 - ve 20:1020sekund a 10milisekund neuvidím Teorii velkého třesku!
Jestli jste se dožili 20.10 2010 20hodin, 10minut, 20sekund a 11milisekund, tak Vám gratuluju!
KDY SI MYSLÍTE, ŽE NASTANE TEN OPRAVDOVÝ KONEC SVĚTA? A KVŮLI ČEMU TO BUDE?(Válka robotů, praček nebo i-phonů? Nebo něco jiného?)

P.S. Tohle jsou jenom myšlenky a výkřiky, které mě k tomu datumu napadly.

Trapný trapas!

21. září 2010 v 16:20 | Violet
s-i-m-s-day

Dneska je (dofám, že to bylo dneska!) ten nejhorší den v týdnu! Dneska mám prostě Den blbec.
První hodinu jsem musela psát test z chemie, to by nebylo tak hrozný, protože jsem to uměla, ale horší bylo, že jsem test psala i minulou hodinu zatím, co profesor na chemii - jak jsem se dověděla až dnes - vysvětloval (v tu minulou hodinu) pro nás nové chemické vazby a samozdřejmě naneštěstí pro mě byli v té písemce taky, takže mám jen půl otázky.
Pak další hodinu jsme se dozvěděli, že v pátek píšeme obří test na slovíčka z němčiny z x.lekce a těch slovíček je tam 68.
Zbytek školy do oběda bylo v pořádku. Jdu si domů na oběd a pak se kouknu na hodinky: "Už je čtvrt na 3 měla bych jít." a tak jsem šla. Ve škole jsem byla asi v 14:23 a koukám. Nikde, nikdo. Tak jsem šla do třídy, nikdo. Šla jsem za dveře fyziky a voala slyším zvuky. Rychle běžím k nejbližším dveřím abych se koukla v kolik začíná hodina, aby tam nebyla jiná třída. Bohužel ve 25! A tak jsem rychle běžela ke dveřím fyziky, zaťukala, snažila se otevřít dveře a vešla. Samozdřejmě jsem se nevyhla poznámkám profesora o tom, že nevím v kolik začíná odpoledka a blablablablabla....
Tak si tam sedím, na stole předemnou jsou nějaký blbosti a profesor mi řekne, ať si to dám nastranu. A nebyla bych to já, kdybych něco nerozbyla. Takže jsem utrhla roh plastového koše ve kterém byly ty bláboly na fyziku.
Naštěstí jsem nebyla, jak jsem o pár minut později zjistila, úplně poslední. Po mě totiž přišly další dvě spolužačky. A taky jeden trhlý spolužák úplně ohnul nějaké míchadlo.

No, a jaký byl Váš "skvělý den"?

Návštěva u kadeřnice aneb změna je život

19. srpna 2010 v 9:24 | Annie
Včera jsem navštívila kadeřnici. Pro ukázku jsem vám nafotila v sims jak vypadám...

oddělovač6

Návštěva ze Švýcarska aneb babiččin záchod

21. července 2010 v 21:00 | Violet
Chcete vědět co se stalo? A pokud to přečtete až nakonec čeká na Vás překvapení. Pokud budeš podvádět, tak si to nezasloužíš, ale zestručníš si tenhle text. Takže ↓V CELÉM ČLÁNKU↓
 
 

Reklama

Archiv

NAŠE IKONKY: